Úvod » Repertoár » Dílo

Giuseppe Verdi: La traviata

Inscenátoři

Obsazení

Verdiho La traviata byla na repertoáru tohoto operního domu od samého počátku jeho existence, kdy sem byla přenesena inscenace z německého Stavovského divadla. Stala se především příležitostí k hostování slavných zahraničních pěvců, mj. legendární australské sopranistky Nellie Melby (18. 4. 1900). K prvnímu novému nastudování došlo v Novém německém divadle (dnes Státní opeře Praha) 9. 11. 1919 pod taktovkou Georga Szélla, další premiéry se uskutečnily v letech 1930, 1934, 1945, 1959, 1979 a naposledy 7. 10. 1982 v režii Ladislava Štrose, na scéně Vladimíra Nývlta a v kostýmech Josefa Jelínka. Tato inscenace patřila k nejpopulárnějším titulům Státní opery Praha a do konce sezony 2005/2006 dosáhla počtu 487 repríz. Nastudování poslední inscenace v roce 2006 se ujal zahraniční tým v čele s francouzským režisérem Arnaudem Bernardem, hudebním nastudováním byl pověřen italský dirigent Enrico Dovico, stálý host Státní opery Praha. Inscenace patří k nejnavštěvovanějším titulům Státní opery Praha a velké úspěchy slavila i v zahraničí včetně Japonska (2007).

Verdi v La traviatě na libreto podle románu A. Dumase ml. Dáma s kaméliemi o Marii Duplessis, slavné kurtizáně a idolu pařížské společnosti 40. let 19. století, vytvořil vlastně vůbec první významné operní dílo na současný společenský námět. Nejen tento fakt byl nepřijatelný pro publikum při premiéře v roce 1853 v Benátkách: diváci byli navíc i šokováni, že hlavní role je v této opeře určená kurtizáně, jež je vykreslená jako kladná postava. Takže premiéra skončila naprostým fiaskem. Ale už brzy poté Verdiho La traviata slavila první triumfy a dodnes patří k nejoblíbenějším repertoárovým titulům.

Premiéra: 5. 10. 2006

Délka představení: 2 hodiny 45 minut s 2 přestávkami
Představení je nastudováno v italštině s českými titulky.

Ohlasy v tisku

„Seriózní pokus inscenovat Traviatu tak, aby obstála kdekoliv jinde v Evropě.“

(Helena Havlíková, Lidové noviny, 11. října 2006)

„Pro tuto Traviatu je velmi šťastná volba barev černobílého plátna; filmaři vědí, v čem jsou jeho výhody proti vynálezu barvy. Prakticky prázdná bílá scéna s okrouhlým horizontem a větší lenoškou v prvním a menší v druhém jednání, a černá, bílá a šedá v kostýmech pomohou psychologickému prokreslení mnohem víc než zdůrazněná strakatost. Státní opera Praha vyprodukovala spolehlivý repertoárový kus ve zdařilém provedení, a až premiérové napětí opadne a vše se usadí, může začít počítat úspěšné reprízy.“

(Vlasta Reiterrerová, Hudební rozhledy, 11, 2006)

„Silnou devízou je atraktivní výtvarná podoba...“

(Radmila Hrdinová, Právo, 17. 10. 2006)

„Podařilo se ztvárnit příběh dámy s kaméliemi velmi realisticky, jednoduše, čitelně a docela věrohodně. Arnaud Bernard zvolil vcelku tradiční vizuální podobu bez přenášení děje do současnosti či přidávání možných nových významů. O to víc se mohl soustředit na psychologii... I přes realistické věcné vidění milostného příběhu neopustil Bernard rovinu jevištní operní stylizace, k níž se uchyluje tím víc, čím se blíží závěr díla.“

(Petr Veber, Hospodářské noviny, 13. 10. 2006)

Nepřehlédněte
Státní opera Praha Historie divadla v obrazech a datech - Obal knihy
Státní opera Praha – Historie divadla v obrazech a datech
Tomáš Vrbka
Státní opera Praha ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart vydala reprezentativní publikaci zabývající se historií této významné kulturní instituce od jejího otevření v roce 1888 až do konce sezony 2002/2003. Kniha s názvem Státní opera Praha – Historie divadla v obrazech a datech se soustřeďuje výhradně na operní dění na této scéně, třebaže v minulosti divadlo pod různými názvy sloužilo také činohře, operetě a baletu. Díly věnující se těmto žánrům má Státní opera Praha v plánu vydat v následujících letech.

Copyright © 2004 – 2012, Státní opera - Národní divadlo » web 2142.net » webmaster » RSS