Inscenátoři
- Hudební nastudování: H. Griffiths
- Režie: I. Levant
- Výtvarník scény: F. Eggert
- Kostýmy: F. Eggert
- Sbormistr: T. Karlovič, A. Melichar
Obsazení
Sedlák kavalír
- Santuzza: A.-L. Bogza, C. Boross, N. Miriani
- Turiddu: M. Lehotský, E. di Villarosa
- Alfio: M. Cavalcanti, V. Chmelo, I. Kusnjer
- Lola: G. Ibragimova, A. Kalivodová
- Lucia: G. Ibragimova, Y. Škvárová, L. Šmídová
Komedianti
- Canio: M. Lehotský, E. di Villarosa
- Nedda: M. Kobielska, S. Procházková
- Tonio: M. Cavalcanti, V. Chmelo, I. Kusnjer
- Beppe: V. Doležal, J. Markvart
- Silvio: J. Brückler, J. Pustina
Jednoaktová opera z prostředí sicilského venkova, Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana) Pietra Mascagniho (1863 – 1945) je považována za základní dílo italského verismu, jímž na jeviště vstoupily postavy ze současného života, lidé z drobných poměrů a nižších sociálních vrstev. Po premiéře 17. 5. 1890 v římském Teatro Costanzi přichystalo publikum Mascagnimu nekonečné ovace a Sedlák kavalír se rozlétl vítězně světem. To podnítilo tehdy téměř neznámého Ruggiera Leoncavalla (1857 – 1919) ke zkomponování opery ve stejném stylu – a i pro něho znamenala premiéra jeho Komediantů 21. 5. 1892 v milánském Teatro dal Verme okamžitý úspěch. Oba tituly spojuje téma vášnivé lásky a smrtelné žárlivosti končící vraždou. V Sedláku kavalírovi se lehkomyslná Lola nechce vzdát svého někdejšího milence Turrida, zasnoubeného se Santuzzou. Lolin manžel Alfio vyzve Turidda na souboj, v němž ho zabije. Neméně tragické vyústění mají i Komedianti, příběh stárnoucího herce Cania, který se dozví o nevěře své mladé ženy Neddy a z pomsty zabije ji i svého soka. Není divu, že obě díla začala být záhy uváděna v jednom večeru – poprvé se tak stalo v roce 1893 v římském Teatro Costanzi – i když byla a jsou spojována i s jinými díly v nejrůznější, někdy bizarní kombinace. Nahrávka proslulé Caniovy árie Vesti la giubba (Směj se, paňáco) v podání Enrica Carusa se stala první gramofonovou deskou na světě, která přesáhla milion prodaných výlisků. Oba tituly se zapsaly i do historie technického pokroku: 13. 1. 1910 se uskutečnil první rozhlasový přenos opery na světě, a to představení těchto oper v Metropolitní opery v New Yorku; Santuzzu zpívala Ema Destinnová, Cania Enrico Caruso.
Obě opery zaujaly okamžitě i ředitele pražských oper, Národního divadla a Nového německého divadla (dnes Státní opera Praha). Na uvedení novinek v Praze mělo podle platné konvence přednost Národní divadlo, ale ředitel Angelo Neumann si vyžádal podstatné zkrácení předepsané lhůty na provedení v Novém německém divadle: Sedlák kavalír zde zazněl už 18. 4. 1891, Komedianti 16. 4. 1893. K jejich obvyklému spojení přistoupil Neumann poprvé 14. 5. 1893; oba tituly zde dirigoval i Pietro Mascagni (6. 1. 1925). V éře Smetanova divadla došlo k jedinému nastudování, nejprve Komediantů (7. 2. 1965), o rok později (5. 3. 1966) Sedláka kavalíra ve spojení s Komedianty.
Premiéra: 14. 6. 2012
Sedlák kavalír, Komedianti na programu SO
-
19. 5. 2012 v 19:00
G. Bizet: Carmen
Více o představení -
20. 5. 2012 v 11:00
Pocta Richardu Wagnerovi II
Více o představení -
20. 5. 2012 v 19:00
G. Puccini: La Bohème
Více o představení
