Daniel Dvořák

Akademický architekt Daniel Dvořák vystudoval architekturu a scénografii u prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste (prof. Lois Egg). Po studijním pobytu v USA začal pracovat jako divadelní, filmový a televizní scénograf. Dosud vytvořil více než 200 divadelních výprav doma i v zahraničí (např. Německo, Itálie, Francie, Švýcarsko, Irsko, Řecko, Lotyšsko, Rusko, Norsko, Slovensko, Argentina, Japonsko, Korea, Mexiko, Finsko).

V roce 1988 založil spolu s Jiřím Nekvasilem soubor Opera Furore, první, který se v Československu systematicky věnoval experimentální opeře. V roce 1990 byl jako intendant povolán (spolu s Jiřím Nekvasilem) k řízení Komorní opery Praha, kterou reorganizoval na Operu Mozart. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha a v letech 2002 až 2006 působil jako generální ředitel Národního divadla. Od roku 2007 řídí Národní divadlo Brno. Rovněž zde vytváří scénografie (v činohře např. Královna Margot, Tajemství zlatého draka, v opeře Juliette, Macbeth). V roce 1992 spoluzaložil letní mozartovské stagiony ve Stavovském divadle a vytvořil pro ně scénografie (mj. Kouzelná flétna, Figarova svatba, La clemenza di Tito, Don Giovanni). S Národním divadlem v Praze spolupracuje jako scénograf od roku 1983 a vytvořil zde více než 30 scénografií (např. Macbeth, Trubadúr, Lucia di Lammermoor, Komik, Smrt Klinghoffera, Výlety pana Broučka, Její pastorkyňa, Řecké pašije, Prodaná nevěsta, Zítra se bude…, Norma).

Ve Státní opeře Praha jako scénograf realizoval především světové premiéry, např. Bubu z Montparnassu E. F. Buriana (1999), Faidru Emila Viklického (2000), Fyzikové Andrease Pflügera (2000), Circus Terra Trygve Madsena (2002) a dále pak scénografie pro Weberova Čarostřelce, Polského žida Karla Weise, Pád domu Usherů Philipa Glasse, Bylo-nebylo Alexandra Zemlinského aj.

Jako specialista na monumentální, technologicky komplikované scénografie byl přizván ke spolupráci na největších českých muzikálových projektech: Dracula (původní i obnovená verze), Monte Cristo, Rebelové, West Side Story, Miss Saigon. Z významnějších zahraničních realizací posledních let připomeňme tituly: Příhody lišky Bystroušky (Buenos Aires), Circus Terra (Oslo), Tosca (Tokio), Jenůfa (Dublin, Riga), Die Soldaten (Nantes), Rusalka (Bratislava, Düsseldorf, Münster), Tři přání (Rostock), Adriana Lecouvreur (Erfurt), Requiem (Tampere), Lulu (Regensburg, Münster), Rigoletto (Mexico City), Deník Anny Frankové Grigoriho Frida (Mnichov). Rozměrový protiklad tvoří jeho práce pro loutkový film a loutkové divadlo. V roce 1991 spoluzaložil Národní divadlo marionet a je spoluautorem nejúspěšnější české divadelní produkce po roce 1990: marionetové verze Dona Giovanniho (od roku 1991 více než 4000 repríz a četné hostování v zahraničí). Dále vytvořil pro loutky zmenšeninu barokního divadelního mechanizmu (v roce 1993 Zázračné divadlo barokního světa) a sérii českých národních pohádek (1995 – 1997). V roce 2002 spoluzaložil Muzeum loutek v Českém Krumlově. Řada jeho divadelních prací je zaznamenána Českou televizí (např. The Best of Mozart, Bubu z Montparnassu, Golem, Polský žid, Dracula). Daniel Dvořák vytváří i scénografie pro hudební televizní filmy (např. Odysseův návrat, Evropská turistika, Signorina Gioventù) a speciální televizní události (koncert ke vstupu ČR do Evropské unie, Večer k rozloučení Václava Havla s funkcí prezidenta ČR, udílení cen Thálie v ND). Zvláštní kapitolu jeho tvorby představují specifická světelná řešení (light design) a využívání optických klamů (le trompe d’oeil), při kterých rozvíjí originální postupy prof. Josefa Svobody. Svá díla vystavuje na samostatných i skupinových výstavách (naposledy roku 2004 v nejvýznamnější pražské galerii Mánes). Na Pražském quadrienale 1999 získala česká expozice za jeho účasti hlavní cenu – Zlatou Trigu. Za divadelní scénografii obdržel v roce 1999 Cenu Alfréda Radoka a v roce 2001 byl na ni opět nominován. V témže roce mu byla udělena Cena Masarykovy akademie umění za scénografické dílo. V roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován Rytířem řádu umění a literatury. V roce 2003 byl nominován na Českého lva za scénografii k filmu Rebelové. O jeho práci vyšly dvě monografické knihy a byl též zařazen do prestižního televizního cyklu GEN, který dokumentuje činnost nejvýznamnějších osobností České republiky

Vedle kreativní práce scénografie pracoval též jako divadelní a festivalový producent (Festival Mozart Open, Mozartovy letní stagiony ve Stavovském divadle) a jeho studio de-set se zabývá též realizacemi výstavních projektů, scénografií speciálních projekcí a světla (kromě České republiky také např. v Belgii, ve Finsku a Německu).